Próza

Jezero. Dechberoucí přírodní úkaz. Není krásnější scenérie než jezero zasazené uprostřed údolíčka. Hladina třpytící se ve svitu slunečních paprsků. Zpívající ptáci plachtící nad vodou. Stromy sklánějící se k pozdravu. Lidské oko se jenom těší z tohoto pohledu na ten zázrak přírody.

Jsem bylinkářka. Tomuto řemeslu mě naučila moje babička, která již není mezi živými. Vždycky říkala: ,,Apolenko, důvěřuj bylinkám a ony budou důvěřovat tobě. Slib mi, že až tady nebudu, budeš pokračovat v mém řemeslu. Ale pamatuj, nikdy si za své služby nesmíš vzít žádné peníze. Bylinky nejsou něco, s čím se dá obchodovat. Je to dar od bohyně Mokoš...

Aryanna úlevně vydechla, když ji ovanulo teplo z hospody. Zavřela dveře a svlékla si promoklý plášť. Zamířila k výčepu.

,,Quinne, přísahám, že se ti tam bude líbit," zopakovala už po několikáté má kamarádka Mara, která se mě snažila přemluvit, abych s ní večer někam vyrazil.